HISTORIE ČESKÉHO OVOCNÁŘSTVÍ

Pěstování ovoce má v České republice velmi dlouhou tradici. První významné doklady o ovocnářství pocházejí již ze středověku. V období 13. až 15. století se začíná objevovat množství odrůd jabloní a hrušní, a to nejen v zámeckých a klášterních zahradách, ale i u poddaných. V 17. století vznikaly první ovocné školky. V souvislosti s tím se započalo se zakládáním zámeckých zahrad z tvarovaných jabloní a hrušní.

Velký rozvoj nastal v 18. století, kdy ovocnářství dostává organizovanou podobu prostřednictvím ovocnických spolků, které šíří nové poznatky. Od 19. století lze v České republice mluvit již o intenzivním ovocnářství. Vznikají specializované zahradnické školy a ovocnictví se začíná učit i na školách základních. Vycházejí rozsáhlá pomologická díla a jsou stanoveny vhodné odrůdy pro pěstování ovoce v jednotlivých oblastech České republiky. Po roce 1918, po vzniku československého státu, se rozvinul organizovaný ovocnářský výzkum, který počal do velkovýroby zavádět nové formy pěstování ovoce. Po druhé světové válce se začala výroba koncentrovat do specializovaných podniků ve výhodných výrobních oblastech.